Mateřská láska aneb moje tušení

14. srpna 2006 v 2:25 | blaženka |  Life is a bitch
Super, od rána mám divný pocit. Ale teď večer to propuklo. Přišla jsem do kuchyně a mamča se mě hned zeptala, co mi je. Přišla jsem k ní a začala brečet. Brečela jsem asi hodinu v kuse a máma mě držela v náručí, jemně mě hladila po mých zvlněných vláskách a já se cítila v bezpečí. Ale neopustil mě pocit, že se něco děje……..Nevím, co, ale prostě se něco stalo a já tomu nezabránila.
Nemohla jsem, protože jsem nevěděla , jak? Byla jsem tak bezmocná, tak slabá. Já nechci být slabá ! Sakra něco se stalo a já nevím co! Třeba jsem tomu mohla zabránit, ale já to neudělala.
Ale jedno mi ten večer přinesl. Asi pět hodin, vlastně až do teďka sem kecala s mamčou. Perfektně jsme si povídaly, a já se jí svěřila s mýma depresemi. Nabídla mi pomoc, že prý za ní můžu vždycky přijít a že když chci být v těch chvílích sama, nebude mě otravovat. Nikdy jsem si nemyslela, že by tu úplně pochopila. Ona to brala naprosto vážně a myslím, že jí to udělalo radost, že jsem se s tím svěřila. Teda ona to věděla už dřív, ale nikdy jsme o tom tak moc nemluvily. Taky jsme se bavily o tom, že vůbec nezapadám do skupiny lidí mého věku. Hledám důvěru…….ale o tom zase někdy jindy.
Taky mi schválila nápad s Anglií a vůbec jsme si povídaly o mojí budoucnosti. Jsem v tuhle chvíli opravdu šťastná, ale pořád mi to leží v hlavě………
Co víc bych si mohla přát?
Ale pořád mě tíží ta věc. Ta neznámá věc, která se stala nebo stane a já nevím, co s tím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishka Mishka | Web | 21. srpna 2006 v 23:35 | Reagovat

Ty musíš mít teda super mámu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.