Srpen 2006

Pro vás, které miluju

31. srpna 2006 v 20:38 | blaženka |  A small gallery
Promiňte..........................................................
Miluju vás.................................................
Ale už nemůžu..........................................
Odevzávám se svým myšlenkám jako téhle cestě.......
Čekám jako tahle dívka.............................
Ale já vím, že nikdo ani nic nepříde.....................
Hlavně nezapomeňte.......................................
Vaše Blaženka
PS: A smějte se! Prej to pomáhá.......

Jen a jen pro camájku :-)

31. srpna 2006 v 0:11 | blaženka | 
Milá Zuzko,
Tak dneska Ti je sedmnáct. Možná, že to pro ostatní není nic zvláštního, ale pro tebe to třeba bude znamenat určitý, snad pozitivní, zlom pro budoucnost. Přeji Ti tedy, aby tento zlom byl výjmečný a potěšující. Přinesl Ti lásku a pochopení od lidí, kteří by ti je měli věnovat.
Známe se něco málo přes dva měsíce a já mám pocit, že seš moje druhé já. Tušíš, co si myslím. Víš, jak se cítím, chápeš mě. To vše jsem si vždy přála u své kamarádky. Ne leda jaké kamarádky, ale u té pravé, které se můžeš kdykoliv svěřit a víš, že tě nezavrhne. Teď, potom všem, můžu s veškerou vážností říct, že jseš to ty. Vždycky si mě vytáhla úplně zezdola. S tebou jsem se smála i brečela. Víš o mě víc než já.
Jsi tak jedinečný člověk pro tenhle svět, až někdy přemýšlím, proč? Proč tak hodná, citlivá a šikovná holka nemůže mít to štěstí, kterého si ostatní neváží? Až když sem poznala tebe, začala sem si na sto procent vážit mého vztahu s mámou.
Mám tě moc ráda a seš jeden ze dvou lidí kvůli kterým bych dokázala udělat cokoliv. Moc Ti děkuju za to všechno co si pro mě udělala.
Mám Tě strašně moc ráda a navždy zůstane tohle léto v mé hlavě. Vždycky i přes to všechno na něj budu vzpomínat, jako na to léto, co sem se seznámila s tou nejhodnější duší na celém světě. S tou duší, která mi pravděpodobně zachránila život i když si to možná ani neuvědomila.Tak strašně moc si zasáhla do mého života a ještě větší mírou jsem Ti za to vděčná!
Jednoduše- Díky, že seš!
A teď něco vtipnějšího-
Už se těším na ty ostrovy,
takže si sprav tu postel jinak budeš shrbená a co potom Bond a Shrek? By tě nechtěli. Milku už mám připravenou pro nejhorší případ, takže se můžeš v klidu zbláznit:D

Momentální Já Aneb Začneme číst novou kapitolu

30. srpna 2006 v 17:44 | blaženka |  Life is a bitch
Vždycky, když si myslím, že sem na dně, spadnu ještě níž!
Jestli jsem někdy říkala, že sem v začarovaným kruhu tak teda netuším, kde sem momentálně. Všechno se okolo mě točí a já mám pocit, že do toho nemůžu jakkoliv zasáhnout. A když už se o to pokusím zase trpím! Ano, zase a opět. Už si ani nedokážu představit svůj normální den bez toho, aby se něco stalo. V pondělí začíná škola a tím pádem i přetvářka. Musím nahodit úsměv, výraz hodné holky a jít. Nic jinýho mi taky nezbývá. Asi bych těžko vysvětlovala svojí odměřenost po dvou měsících. Ale i tak se na některé lidi moc těším.
Co Tě nezabije, to Tě posílí!
Uvnitř mám dobrý pocit, možná, že by se dalo říct, že sem tak trochu šťastná, ale jen na chvíli. A potom něco/někdo příde a všechno, co sem si snažila zanechat, smete zase daleko ode mě. No co na to říct? Možná si to ani ti lidé neuvědomují, ale mě to strašně ubližuje. Někdy si připadám, jak panenka z porcelánu.
Někdy si připadám jako prázdný šálek .
Víte, asi teď všechno hodím za hlavu. Samozřejmě, že lidi co MÁM RÁDA ne, ale chci začít jinou kapitolu. Tahle mě už přestala bavit………
Možná, že tahle kapitola bude lepší...

Život versus smrt

26. srpna 2006 v 20:00 | blaženka |  Moje názory
Život versus Smrt
Smrt, tak snadno porušitelné slovo. Asi jako sněhová vločka, musíme se k ní chovat opatrně a s úctou. Velice lehce totiž můžeme poničit její jemnou slupku, pod kterou se skrývá nám něco neznámého.
Co to vlastně smrt je? Většina lidí si myslí či je přesvědčena o tom, že je to Konec! Konec štěstí. Jiní si myslí, že je to Vysvobození! Vysvobození ze smutku a záště. Já mám názor zcela odlišný.
Smrt- žádná definice jí nedokáže popsat. Žádný člověk(?) nedokázal nikdy říct jaké je to umírat, jaký je ten zlom, kdy vaše srdce přestane bít. A přesto se jí většina lidí bojí, ale proč, když nevíme jaké to je? Možná se bojí, že něco ztrácí, že je to ten pověstný konec. Pro mě je to jen bod. Bod na mojí čáře existence. Jako je bod zplození, narození tak je i smrt. Po smrti je další fáze, nám neznámá fáze. Možná lepší, možná horší. Samozřejmě, jak bychom o ní mohli vědět? Nikdo vám neřekne, jaké je to narodit se , protože se do toho momentu nemůže vrátit. A proto vám ani nikdo nemůže říct, co přijde po smrti. Ti lidé (?) se totiž nikdy nevrátí sem na tento svět (?). A i kdyby se vrátili, nevědí, co se stalo před tím než byli zplozeni a poté se narodili.
Začarovaný kruh nebo jen nepoznané ?!

Od camaya

26. srpna 2006 v 14:48 | blaženka | 
Tak tohle dílko je od camaya! Moc šikovná holčina !

Boruwko.....

25. srpna 2006 v 16:23 | blaženka | 
Boruwko,
andílku můj. Nikdy, čti pozorně, nikdy Tě nenechám odejít. Nikdy se mi nevymažeš ze vzpomínek, z hlavy. Tak jako dnes ráno budu usínat a doufat, že ses nevzdala.
Tvá slova mě hladí po duši, zahřívají srdíčko, vnáší smysl do mého života. Ve skutečnosti jsem tak slabá, ale v tvé přítomnosti se cítím jako ta nejsilnější osoba na světě.
Bože, ty slova, ty věty….ještě teď brečím….štěstím, že seš tu. Doufám, že tu ještě dlouho budeš a budeš mě opatrovat.
Nezapomeň, nenech mě tady!
Mám Tě ráda………..

Will we go on?

24. srpna 2006 v 17:48 | blaženka |  Moje ,výtvory,
Řekni ano nebo ne
prosím Tě!
neslyšíš a nevidíš
malou myšku v neštěstích
Copak se to stalo s náma?
Nikdo neví, nepoznává
Tak dlouho jsem Tě měla ráda......

(ne)Přátelé

24. srpna 2006 v 17:43 | blaženka |  Moje názory
Upřímně? Už je mi na blití z lidí, co se tvářejí jako mí kámoši. Pořád jenom slůvka, která vás v daném momentě zahřejí na srdíčku, ale o to horší bolest způsobují, když se dozvíte, že to byla jen fikce. Já jsem tak blbá, všechno mě sebere, ale taková jsem a já se prostě nedokážu změnit. V tomhle směru ne. Akorát je mi líto, jaká kravina mě přivede do smutku. Každý jiný člověk by to přešel a řekl si - je to jedno, jdeme dál! Já taková nejsem. Nejsem! Nejsem!
No nic, není mi líp, ale už jsem si plně uvědomila, že lidi jsou sobecký svině a vůbec jim nezáleží na tom, co by mohli způsobit ostatním.
Můžu si za to sama, ale když vědí jaká jsem, proč mi ubližují? Možná proto, že oni si ani neuvědomí, že to může druhé určitým způsobem ponížit nebo, co je o dost horší ,bolet! Zase mi řekněte : promiň, já nechtěl/a! Ano to mi pomůže co? Jak jednoduché řešení problémů. Omluva. Ale vyřeší něco? Ne, nevyřeší. Jen dá tomu druhému další ránu do slabin! A to ještě větší! Nikdy vám nic neodpustím, neumím odpouštět. Já to prostě nedokážu, když mě něco opravdu dovede do depky(za což si můžu ve většině případech sama) tak už to neodpustím. Kdo něčím takovým netrpí nebo netrpěl, tak mi nemůže rozumět. Možná mi nerozumí nikdo. Možná mě nejvíc rozumí kus prázdného papíru…Ironie co?
Už pro vás nebudu brečet!

Pokračovat ?

22. srpna 2006 v 15:47 | blaženka |  My ideas
Znáte ten pocit, kdy si uvědomíte, že vlastně chcete být někým jiným? Já ano, pořád se o to pokouším, pořád chci něco měnit. Nesnáším stereotyp, vlastně někdy nesnáším sebe. Proč nemůžu být tak bezcitná jako ostatní? Proč, když to všichni dokážou já ne? Zase to blbé slůvko -proč? Asi se ho nikdy nezbavím, nikdo mi to nedokáže vysvětlit. Tak moc bych chtěla pochopit, proč tu vlastně jsem, když se trápím? Nebylo by lepší se už netrápit? Nebylo by lepší se na to všechno vykašlat?
Ne, nebylo!Jak už sem psala- budu bojovat, za sebe a pro sebe! A až jednou z tohoto ,,světa´´ budu opravdu odcházet, řeknu si- Dokázala jsem to!
Možná, že nedostalo šanci bojovat!

Zemřít na samotu......

22. srpna 2006 v 12:31 | blaženka |  Moje názory
Nechali jí samotnou až příliš dlouho................

White minds?

22. srpna 2006 v 2:32 | blaženka |  My ideas
Asi to tu změním, je to tu moc černé. Asi se změním já, v duši jsem moc černá............Nejde se změnit, to je nekončící boj a já do něj přesto vstupuji. Budu potřebovat hodně síly, ale já se nevzdám! Já se nikdy nevzdám!
Možná prohraju, jako už několikrát, ale za zkoušku to stojí. Jinak bych si musela do nekonečna vyčítat, že sem promarnila, svojí možná jedinečnou, šanci!

Co po mně asi tak chcete??!!!

21. srpna 2006 v 23:29 | blaženka |  Life is a bitch
,,Má to cenu? ´´ říkám si polohlasně, když si právě čtu další zprávu. Dneska jsem ho zase viděla, on mě ne. Kolik bolesti může jedna smska způsobit? Pár blbých slov.......
Už nemám sílu, chtěla bych umřít, chtěla bych všechno vzdát, chtěla bych.........
I want be stronger, more and more stronger..........
Nesnáším lidi, nesnáším je. Jejich smích, jejich hlas, jejich pohyby. Všichni splývají do jednoho. Nenávidím, jak každý jde a nikdo si tě nevšimne i kdyby sis na tý ulici podřezala ruce. Nechaj Tě tam napospas a je jim to jedno. Ale já to takhle nechci, chci, aby , když už tu musím být, aby to byl příjemnej pohled na lidi a na svět.
Tolik bych toho chtěla říct, ale........ nemůžu, už nemám slova pro tento svět...............

Tears or rain ? (Slzy nebo déšť?)

21. srpna 2006 v 18:58 | blaženka |  Moje ,výtvory,
Tears or rain ? ( Slzy nebo déšť?)
Udělala krůček…..vlastně nebyl to obyčejný krůček, byl to začátek. Začátek konce pro obyčejné smrtelníky, ale začátek nového života pro ní.
Pomalu dopadala na chladný povrch dlažby. ,, Bojovala jsem!´´ vybavilo se jí a poté to jako poslední věc na tomto světě vyřkla. Vyřkla do tiché, studené noci.
Bojovala tak dlouho. Za sebe, za přátelé, za rodinu, ale proč se jí to nevracelo? Proč i oni nebojovali za ní? Proč? Už nikdy nezjistí odpověď. Už nikdy se nepodívá do sladkých očích milujícího člověka.Už nikdy….
Stačilo tak málo, aby tato mladá dívka neležela na tiché ulici, kterou vyplňuje pouze kapičky deště tříštící se o její tělo. Její tělo, které nikdo nehledá…..
Přesto se někdo našel, slyšela jeho vzlyky, jeho rychlé vyťukávání telefonního čísla do mobilu. A především cítila jeho teplé ruce , které přejížděly po jejích tvářích. Bylo to poprvé, co se jí tak hnusil. Ale už neměla sílu…neměla sílu mu říct ať na ní už nikdy nesahá…..Už neměla sílu říct, že to nejsou slzy pro něho, ale pouhý déšť………….
(blaženka)

Vtípek

20. srpna 2006 v 23:45 | blaženka |  My ideas
Sebevrah se rozhodne,že ukončí svůj mrskej život skokem z vysoké budovy,a tak skočí a odpočítává si patra...10,9,8,7,6......7,8....,,Sakra,někde se mi zasekly kšandy!"

Mateřská láska aneb moje tušení

14. srpna 2006 v 2:25 | blaženka |  Life is a bitch
Super, od rána mám divný pocit. Ale teď večer to propuklo. Přišla jsem do kuchyně a mamča se mě hned zeptala, co mi je. Přišla jsem k ní a začala brečet. Brečela jsem asi hodinu v kuse a máma mě držela v náručí, jemně mě hladila po mých zvlněných vláskách a já se cítila v bezpečí. Ale neopustil mě pocit, že se něco děje……..Nevím, co, ale prostě se něco stalo a já tomu nezabránila.
Nemohla jsem, protože jsem nevěděla , jak? Byla jsem tak bezmocná, tak slabá. Já nechci být slabá ! Sakra něco se stalo a já nevím co! Třeba jsem tomu mohla zabránit, ale já to neudělala.
Ale jedno mi ten večer přinesl. Asi pět hodin, vlastně až do teďka sem kecala s mamčou. Perfektně jsme si povídaly, a já se jí svěřila s mýma depresemi. Nabídla mi pomoc, že prý za ní můžu vždycky přijít a že když chci být v těch chvílích sama, nebude mě otravovat. Nikdy jsem si nemyslela, že by tu úplně pochopila. Ona to brala naprosto vážně a myslím, že jí to udělalo radost, že jsem se s tím svěřila. Teda ona to věděla už dřív, ale nikdy jsme o tom tak moc nemluvily. Taky jsme se bavily o tom, že vůbec nezapadám do skupiny lidí mého věku. Hledám důvěru…….ale o tom zase někdy jindy.
Taky mi schválila nápad s Anglií a vůbec jsme si povídaly o mojí budoucnosti. Jsem v tuhle chvíli opravdu šťastná, ale pořád mi to leží v hlavě………
Co víc bych si mohla přát?
Ale pořád mě tíží ta věc. Ta neznámá věc, která se stala nebo stane a já nevím, co s tím.

Přátelství nebo iluze?

10. srpna 2006 v 22:47 | blaženka |  Life is a bitch
Nevím, co sem komu udělala, ale tohle je už na mě moc. Měla jsem krásnej den, byla sem s tátou nakupovat, šla jsem se svým pejskem na procházku, byla mi dneska opravdu pěkně. A pak večer příjdu k počítači , zapnu ho, moje kytička se zbarví do zelena . Po velkém váhání napíšu to slůvko - ahoj - to osudné slůvko, kterého budu už vždycky litovat. A pak zmáčknu -enter- tu prokletou klávesu , kterou budu vždycky nenávidět.
Po chvilce se mi dostane odpovědi -ahojky- . Zdá se mi, že je vše v pohodě a dneska zase jednou pokecáme jako dvojčata, ale to se hluboce mýlím. Píšu jí jen zkráceně, žádné slohy, protože zrovna v tu chvíli něco dělám a ona mi řekne, že už sem zase někdo jiný. Nepochopí mě, když sem se k tomu konečně rozhodla a řekla jí to ona mě nepochopila……..
Ano, řekla, že sem rozdvojenná a že nejdřív musím pochopit samu sebe a že o tom si popovídáme za pár let.
A pak napsala to slůvko - Dobrou - a její kytička ztratila červenou barvu…….
To jen vůli ní sem porušila svoje pravidlo.
To ten pitomej špendlík, kterej se válel už několik dní u klávesnice a před kterým sem si ráno slibovala, že ho uklidím. Ale to už bylo pozdě………
Dneskato byl jen ten špendlík, ale příště?
Po chvilce sem si uvědomila , že to co dělám je blbost, že je tu určitě člověk, který mě nezavrhne jako ona.
Já si na něj počkám a vím , že jednou příjde…………
Já vím, že jsou tu dva človíčci u kterých sem si jistá, že mě chápou a oba to ví. Moc vám holky děkuju, ste jako mí andílci!

Déšť a já

7. srpna 2006 v 12:07 | blaženka |  Moje názory
Tak nevím, venku prší jak o závod a nevypadá, že by to chtělo přestat. Ale já mám zvláštní pocit, že jsem ráda za to, že prší. Po zdlouhavém přemýšlení jsem si uvědomila, že mi je líp než když svítí sluníčko.
Prostě se mi zdá, že v tuto chvíli je k nám svět upřímný a dává nám najevo, jak moc ho ničíme. Možná, že když je takhle mám i lepší náladu a prostě celkově je mi ok.
Jako kapičky deště opouštějí nebe, tak i mě opouští černé myšlenky a cítím se uvolněná , čistá a svým způsobem šťastná.
Jako by ze mě omýval veškeré starosti a smutek a přinášel jen to dobré. Možná je to proto, že tady mám jistotu, že po tom příjde slunko a bude se to zase celé opakovat…..

Můj citát 3- Naděje

6. srpna 2006 v 21:01 | blaženka |  Citáty
Naděje umírá poslední, v tom případě jsem už dávno mrtvá.

Co teď ?

6. srpna 2006 v 14:40 | blaženka |  My ideas
Bojí se - sebe nebo nás?
Ublížila - sobě nebo nám?
Ne, to MY jsme jí ublížili.

Do you think that I love you?

6. srpna 2006 v 14:32 | blaženka |  Moje ,výtvory,
Come around
When I´ll cry
Come around
When I ´ll fly
Do you think what I mean?
No, you only dream