Říjen 2006

The Time

31. října 2006 v 19:59 | blaženka |  Life is a bitch

Mám strach, že....

28. října 2006 v 18:50 | blaženka |  Life is a bitch
Tak jako Sluníčko nebo Měsíční svit zmizí, i Beruška může umřít pod tíhou chladu a i Víla může zabloudit....

Dušičky

28. října 2006 v 18:45 | blaženka |  My ideas
Hřbitov - smutek, zlost, vzpomínky.....slzy, méněcennost, pochyby......
Tak proč tam chodíme ??????

Můj tatínek...

27. října 2006 v 20:03 | blaženka | 
,,Tatí....konečně ses mi vrátil...´´ řvala jsem dnes dopoledne na celý barák.
Tenhle člověk mě vždycky dokáže tak hrozně povzbudit, dát mi energii a nějakou chuť.
Schody jsem přebíhala po dvouch, jestli né po třech...bylo mi to jedno, hlavně abych ho už mohla pevně obejmout a vědět, že je tady...a vždycky bude...
Ten pocit, když mě vzal do náruče a pohladil po vlasech....když jsem měla myšlenky jen na to hezký....
Tatínku, kdyby si to jen tušil, co všechno pro mě znamenáš...Když se zlobíš, kdyš se směješ, když si se mnou povídáš anebo když spolu hrajeme tenis, lyžujeme, procházíme se s pejskem po poli, montujeme mamce lustr a já ti držím šroubovák. Když mě pochválíš za známky, za angličtinu...když si ze mě děláš srandu a snažíš se mluvit anglicky...když spolu v létě blbneme v bázeně, když chodíme po horách, a kocháme se krásou naší země...když spolu v zimě jdeme na rybník a ty mě držíš, abych to vůbec přežila ve zdraví...Když mi vaříš čaj a já zatím ležím zničená v posteli...Když si společně děláme srandu z mamči nebo když se bavíme o politice...V těhle chvílích seš ten nejdůležitější člověk v mém životě...
MÁM TĚ MOC RÁDA...

Secret

27. října 2006 v 19:52 | blaženka |  Life is a bitch
Pořád hlouběji padám a nikdo mě nechytá. Já se nenechám chytit, bojím se pomoci...bojím se zrady.
Už nechci tohle všechno prožívat zas a znova. Nikde žádný konec, žádné východisko. V tuhle chvíli by možná stačila jen krátká přestávka, abych se mohla pořádně nadechnout a vzlétnout výš k oblakům.
...si pomalu zvykám a slzy polykám...
Kéž by to šlo tak lehce. Jenže já nemám právo utéct z reality a vidět to růžově.
Povězte, chci toho tolik? Jeden den být bezprostřední puberťačka s problémem jako - ten kluk mě nechce...
Co jsem udělala tak hrozného, že se mi za to život takhle odvděčuje? ....narodila jsem se....
Nedokážu se změnit...ne, to ani nechci....
Ale mohla jsem být jiná, kdyby tenhle svět byl jiný...

Když se déšť spouští z výšky k nám

27. října 2006 v 1:29 | blaženka
Její hebké kaštanové vlasy se pomalinku smáčí pod návalem slz, které jí provázejí životem. Jsou jako její přítelkyně, nikdy jí nenechají samotnou , ale ani šťastnou.
Vyhlíží z okna, zase myslí na to, jaké by to bylo…létat…být volná…být mrtvá…
V rychlosti sebere bundičku, která sotva zakryje to, co by měla, natož, aby zahřála. Ale teď jí to nechává chladnou, už nemá výčitky promítající se do budoucnosti.
Prochází setmělou ulicí, plnou nemístných odpadků a hluku, který vydává tlukot kapek o parapety opuštěných domů. Tak jako je ona..opuštěná, neoceněná, prázdná a přitom plná ošklivých vzpomínek na svou minulost.
Pokračuje dál. Slzy vytvářejí jen další změť zvuků, která splyne do jednoho a po čase zmizí.
Neví, kam kráčí, ale její cíl je zcela jistý. Ukončit to, co už delší čas nemá cenu překonávat. Bolest v jejích očích se nedá přehlédnout, a i přesto si lidé, spěchající ulicí domů, mladé uplakané dívky nevšimnou.
Už je zvyklá, nikdy se jí nedostávalo pozornosti, jaké by si zasloužila. Nikdy jí ten pravý člověk neřekl, jak moc jí má rád…jak moc skvělá duše se v ní skrývá…
Oni za to můžou, nedali jí lásku potřebnou k životu.
Zastaví se. Už je tady. Starý zchátralý most se může chlubit její návštěvou.
Podívá se na neuspořádaný pohyb vody…taky by chtěla takhle čelit životu…být silná a nedobytná…to, ale ona nikdy nedokázala…
Zavře oči, naposledy se nadechne a vydechne…
Teď pro ní přestalo pršet…
Její slzy už nedělají kulisu pro její samotu…
Tak Lucinko asi si mohla poznat, že tohle patří tobě. Nejde slovy vyjádřit, jak moc tě mám ráda. A ty to máš někde hluboko v hlavičce zabudované, tak si na to prosím vzpomeň...
To není fantazie...

Přeji si...

26. října 2006 v 18:00 | blaženka | 
Přeji si - probudit se a vědět, že tenhle den bude lepší než ten předešlý.
Přeji si - usínat a vědět, že následující den bude hezčí než ten dnešní.
Přeji si - být někdo jiný a vědět, že jsem se nezměnila.
Přeji si umřít a přitom vědět, že pořád žiju....

...hm...

26. října 2006 v 17:47 | blaženka |  Moje názory
Neubližují nám lidé, nýbrž jakkýkoliv pěkný cit, který jsme s nimi navázali.

Citát čtvrtý...

26. října 2006 v 17:39 | blaženka |  Citáty
Lidský život není nic jiného než řetězec zmeškaných příležitostí.

Is there any other chance?

26. října 2006 v 17:32 | blaženka |  My ideas
Jsem v pořádku
Jen bolí....
když dýchám

Billbery´s my sparkle..

23. října 2006 v 23:15 | blaženka | 
Mám Tě ráda, mooooc ráda....
Děkuju ti, za všechno...
Nikdy nezapomenu a navždy sis u mě v srdíčku vybudovala místo, jako jedna z opravdu malého počtu...
Nabídla jsem ti, aby ses podívala tam, kam ostatní nevidí...a ty si toho nevyužila...
Pomáháš mi...můžu říct, že ti věřím...
Děkuju....

The Down

23. října 2006 v 22:46 | blaženka | 
Úplně snadno dopadnu na dno....

...I like...

22. října 2006 v 20:55 | blaženka | 
Mám ráda pohádky.....

My Stupid Mistake

21. října 2006 v 20:20 | blaženka |  Life is a bitch
Jde podlouhlou rovnou ulicí plnou lidí, kteří nemají potuchy o tom, co s touhle na první pohled vyrovnanou dívkou bude. Ona už to ví, je rozhodnutá...
Už nechce zažít dalších miliony pocitů prázdnoty, smutku....Už nechce plakat...Chce být volná, chce...pochopení?
Zastaví se až na konci...Je tam, kde vždycky chtěla být. Má všechno pod kontrolou, tak jako vždycky chtěla...Tady skončí její život propletlý probdělými nocmi, proplakanými odpoledmi, smutkem a nespokojeností se světem, ale i chvilkama štěstí, nefalšovanými úsměvy, které ráda věnovala lidem, kteří jí měli rádi.
Naposledy se otočí a ještě jednou tomuhle krutě krásnému světu řekne- Milovala jsem vás!
Pak už jen vstoupí do temnoty jejího pokušení...
Nebojte, dělá dobře!

What was happen ?

21. října 2006 v 16:45 | blaženka |  My ideas
Někdy mám pocit, že nestíhám. Kolem mě prochází lidé, a já je nevidím. Jsem v jednom obrovském začarovaném kruhu, který bohužel nevlastní východ dostatečně velký, abych mohla utéct. A když se rozhodnu, že se o to pokusím, zjistím, že nemám klíče…Pak se znova vracím, všechno na mě kouká s opovržením a já stejně nemůžu dělat nic jiného než běžet dál a nezastavovat se…
And End is nowhere....

Perfectness for Me

21. října 2006 v 16:28 | blaženka |  A small gallery
Tohle je moje představa pro slovo - ,dokonalost´.

Fashion by Me

20. října 2006 v 17:19 | blaženka |  Moje názory
Možná, že se nezdá, ale miluju barvy. Jak ve stylu oblíkání, tak v interiéru. Všechno musím mít sladěné, bez chybičky. Hodně lidí říká, že jsem na svůj věk neuvěřitelná perfekcionistka. Asi to tak je.
Co mi nejvíc dokáže vrtat hlavou je dnešní městská ,móda´ (chtěla sem napsat ,,metropolitní ,, ale to se do naší republiky tak trochu nehodí...:-). Rozum mi přechází z toho, co si na sebe lidé dokážou vůbec obléknout. Já bych v tom nevyšla ani vyhodit odpadky, a to bydlím na vesnici !
Jednou jsem v televizi slyšela rozhovor s nějakou herečkou a ta říkala větu typu- I když jdu s odpadkama před barák do popelnice, musím se namalovat ! Co kdybych potkala Belmonda :D
Zřejmě je to jedna z mála. Osobně se nemaluju, a když tak jen lehce, ale na oděvu si dávám hodně záležet. Za prvé mě to baví a za další se chci nějak reprezentovat. I proto mi hodně lidí vyčítalo, že vypadám starší, protože se oblékám ,,jinak´´´?
Vlastně je to pravda, nechci být jako ostatní holky z okolí. Chci být jiná, nejen chováním, ale i ve stylu. mám ráda sladěnost, barvy, a přímo si potrpím na kabelkách i když je mám jen pověšené ve skříni.
A zastávám heslo- všeho moc škodí !
....perfect....

Můj test osobnosti

20. října 2006 v 17:05 | blaženka | 
Shodou náhod jsem narazila na test osobnosti, a jelikož já musím všechno vyzkoušnet , klikla jsem na příslušné políčku a následující čtvrt hodinky zaškrtávala ...
A největší počet procent měl typ - Melancholik - 57,7 %

Kladné stránky
Melancholik se už jako dítě jeví jako hluboký myslitel. Je nenáročný a tichý a má rád samotu. Vyznává pevný řád, oceňuje krásu a inteligenci. Je mlčenlivý a přemýšlivý, má pesimistickou povahu a předvídá potíže ještě dřív než vzniknou. Je pro něj velmi důležitá duševní činnost. Je vážný, stanovuje si dlouhodobé cíle a zabývá se pouze věcmi, které mají trvalý význam. Má sklon ke genialitě a vysoký intelekt. Ze všech typů má nejvíce tvůrčího talentu, žasne nad nadáním géniů. Potrpí si na prezizní poslech hudby, potřebuje dokonalé stereo. Miluje čísla, grafy, mapy, plánky, seznamy, vidí cifry téměř všude. Dokonalá vnitřní organizovanost pro něj představuje základ jeho existence. Vyžívá se v detailech, které ostatní ani nestačí zaregistrovat. V životě hledá řád, ukládá vždy věci přesně na své místo. Bývá dobře oblečený a upravený s úzkostlivou pečlivostí, vyžaduje čisté okolí. Je perfekcionista a pokud něco dělá, dělá to jen pořádně, záleží mu pouze na kvalitě. Nesnáší plýtvání a miluje výhodné koupě. Umí být starostlivý a soucitný s upřímným zájmem o jiné lidi. Svého partnera si vybírá obezřetně, aby splňoval všechny jeho nároky.
Záporné stránky
Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, ttrpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus.
Můžu jen podotknout, že souhlasím....

Friend of the person

20. října 2006 v 15:54 | blaženka |  A small gallery
So sweet kittens !

The End

17. října 2006 v 23:39 | blaženka |  Life is a bitch
Tak co ? Jste spokojený ???????????