Červenec 2007

Please, remember me...

27. července 2007 v 20:54 My ideas
Melancholie protkává mou mysl...
Přemýšlím...
Potichu...
Nerušeně...
Proč všichni lžou? A nejen ostatním, ale i sami sobě.
Chtěla jsem snad někdy, abych byla tohle já?
Měla jsem svoje sny...
Svoje představy...
Své touhy...
.....a co z toho zbylo....?
Protože to nedokážu. Nic tady nemá smysl. Hlubší smysl. Nechci usínat s představou tmy, a nechci se probouzet do noci. Tiché noci. Nikdo nic neslyší. Můžu křičet.
...ale jen uvnitř sebe...

Love me..please...

26. července 2007 v 22:50 My ideas
Muž a žena = dva kontinenty, mezi nimiž je moře nedorozumnění a most lásky.
Sorry but I ´m fall in love. No one understand me...so I hope...I hope that you´ll love me...someday..
*blaženka.

Rozhovor...

21. července 2007 v 21:44 Life is a bitch
  • Láska je jen slovo....
,,Nic necítím...
Nemůžu nic cítit...
Slyšíš? ´´
  • ............
*blaženka

Joahnnes Mario Simmel - Láska je jen slovo

19. července 2007 v 14:31 | blaženka |  Knihy, spisovatelé..
Jeden z neznámějších románů od německého spisovatele mnoho bestselerů.
Děj se odehrává v ústavu pro děti z lepších rodin, na začátku sedmdesátých let.
Nechci popisovat knihu, stačí když přepíšu několik odstavců, které zachytí princip knihy.
Diorissimo.
Verena Lordová.
Neděle 4. září 1960.
Tak to začalo.....

Prosím....

19. července 2007 v 13:43 Life is a bitch
Pamatujete si ještě na ty časy, kdy jsme pro sebe znamenaly tak moc? Teď mluvím k vám- jacquett, will, Lyro, Ashley, Boruwko, Lucinko, katuško....
Strašně moc mi to chybí. Vím, že jsem udělala chybu, když jsem se na tak dlouho odmlčela a ze začátku Vás nechala v pochybách. Ale jak víte, měla jsem k tomu patřičné důůvody. Určitě bych to neudělala jen tak z nudy, nebo snad pro větší pozornost. Chtěla bych to vrátit.
Kam jste se mi všechny ztratily, kam?
Srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí s nebem....
Nechci, aby jste snad byly v depresi nebo smutné...jen bych chtěla vědět o vaší přítomnosti. Ještě na Vánoce jsme o sobě psaly tak krásná slova, tak proč se to tak rychle změnilo? Myslela jsem, že jsme nerozlučitelné....
Ne, už to tady není svět, bez kterého bych snad nemohla žít, ale je to něco, na čem mi neuvěřitelně záleží. Je to můj druhý domov, moje zázemí a jistota. Je to věc, za kterou jsem vděčná. Ale už tu nejste VY, které tu byly, když mě bylo nejhůř...
*blaženka

Poznání

18. července 2007 v 23:25 Citáty
Pluje -li život po proudu
a smrt proti proudu -
nemůžeme poznat ústí.
.
Pluje- li život proti proudu
a smrt po proudu-
nemůžeme poznat pramen.

Nemám slov...

17. července 2007 v 22:52
Dva nádherné dny.
To se nedá popisovat, to se musí žít.
→ Spider womenky
→ nuttelky
→ tak jóóóóóó
→ ten je postiženej….
→ Bob jedna
→ Bob dvě
→ Bob třetí
→ ty si blbáááá…
→ tohle zrcadlo je zázračný…v něm je každej krásnej…:D
→ hm….je to pravda a nic než pravda…
→ pffffff…..
→ ááááááááááá…ta voda je ledová……
→ jé, já si ten rybník vezmu sebou do Prahy….
→ kachny, kačky, kačeny…
→ je tu molóóóó????
Co víc dodat, katuško?
Příště jsem vezmeme i Ashley, aby nás tu trošku zmírnila.
Probrali jsme všechno, možná si na něco vzpomenu - naše doktory, můj červencový pokus usnout, tvoje lásky, moje zálety, spisovatele, léčitele, štěstí i smutek…úplně všechno. Pusa se nám nezastavila.
Za těhle pár dní jsem si uvědomila, jak moc velký chyby jsem dělala. Neužívala jsem si života. Ale teď už budu.
Budu žít nutelou, zmrzlinou, sušenkami, masem a nektarinkami. A budu jednoduše šťastná.
A já jsem šťastná.
*blaženka

Bez komentáře....

13. července 2007 v 17:37 Life is a bitch
Bylo to opravdové přátelství. Obsahovalo vše. Smích i pláč. Slzy i úsměv. Radost i smutek. Pomoc i bezmoc. A z toho velkého přátelství se stalo nic. Jedno malé nic, na které se nezapomíná.
Slíbila jsem toho hodně. Říkala jsem, že si nikdy nemůžeme nechat zničit to pouto, které mezi náma bylo.
A teď si uvědomuju, že jsem to ceé zničila sama.
Sliby, nesliby.
Ale já Tě měla ráda.
Opravdu ráda.
Byla jsi první velký přítel.
Věřila jsem Ti.
Věděla jsi všechno.
Úplně všechno.
Věci, které se neříkají.
A já to zničila....
A teď si to denodenně budu vyčítat.
Řekla jsi, ať na tebe nezapomenu...
A teď to vypadá, že jsem zapomněla.
Ale věř, že každý den si vzpomenu na těch pár měsíců, kdy jsme si říkaly o všem, i na ten výlet....
......co může zkazit jedna malá lidská chyba.......
*blaženka

Loutka je rozbita...bohužel...

5. července 2007 v 19:58 Life is a bitch
Ležím a zírám na stěnu, otočím se a koukám z okna....k tomu mi hraje televize...v jednom uchu sluchátko. A pak si prostě uvědomím, že všechny tyhle věci mají zaplnit prázdno. Prázdno, které mnou prostupuje. Další den, kdy jsem se sebou nedokázala nic udělat.
Vteřiny, minuty, hodiny...hodiny strachu, bezmoci, beznaděje, bolesti....
Křičím uvnitř sebe...řvu, tak moc, o sebemenší pomoc....
Chci najít smysl trápení...chci vědět, proč tu člověk musí být, i když nechce...
Já vím - rodina, láska, přátelství.....Nemohla bych to udělat rodičům....To mi přece celou dobu vtloukáte do hlavy, nemýlím se? To je samý musíš...blaženko prášek, blaženko léky...jak nějakej feťák....
Co bych za to dala před rokem, dvěma....za takovou pozornost....nemuselo by to dojít až sem, kdybyste si všimli....kdybyste neuvěřili dětským povídačkám....
A pak TY....jen kvůli tobě těch deset týdnů....jen kvůli tobě ty tři dny v nemocnici....já jsem se chtěla jen vyspat! Zapomenout! A oni ze mě udělali sebevraha....fajn....
Kdyby tak šla smazat minulost, nebránila bych se i přítomnosti.....ale nejde....´´blaženko, vždyť už jsi velká holka, takhle to v životě nechodí.....´´Ano, jsem velká....dospělá....musím se tak chovat...
Ale upřímně Vám řeknu, že bych raději věřila kouzelným oříškům, jedovatému jablku, perníkové chaloupce a princi na bílém koni.....
´´ Už se probuď....´´
*blaženka

Variety....

4. července 2007 v 19:02
Tak už se to pomalu lepší. Cítím se strašně moc dobře. Ne úplně šťastně, ale...to nevadí. Chce to čas, pevnou vůli a čisté svědomí. Dokážu být Jiná.Umím změnit svůj život. Nepožaduju po lidech dokonalost.
Usmívám se, a přitom mi tečou slzy....Slzy štěstí....
*blaženka